Plodnice

Křemenáče jsou krásné nezaměnitelné plodnice oblíbené a ceněné houbaři.

Klobouk

je 50-150(220)mm široký, zprvu polokulovitý, potom dlouho klenutý, nakonec až poduškovitý, oranžový, rezavý, červenooranžový nebo rezavě hnědý, v mládí olemovaný přívěskatou, nepravidelně cípatou blankou přesahující až 6mm přes okraj klobouku, později tato blanka postupně mizí. Povrch klobouku je jemně plstnatý, potom někdy i drobně přitiskle šupinkatý, ve stáří částečně olysalý a za vlhka slabě lepkavý.

Hymenofor

rourky jsou v dospělosti až 30mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, téměř volné, bílé nebo bělavé, ve stáří nakonec troch našedlé nebo nahnědlé, na řezu tmavnoucí. Póry jsou drobné, okrouhlé, ve všech vývinových stádiích zbarvené stejně jako stěny rourek. Otlačená místa na pórech se zbarvují do šedorůžova, potom tmavnou do šedofialova nebo do černa.

Třeň

je protáhlý 80-200x15-30mm velký, téměř válcovitý, bez nápadnějšího rozšíření ve spodní části, jen v horní části mírně zúžený, na povrchu bílý nebo bělavý, hrubě šupinkatý. Šupinky jsou v mládí bílé nebo bělavé, teprve později postupně mění barvu do okrova nebo šedookrova, ve spodní a střední části třeně někdy nakonec až do tmavohněda nebo do černa, ale v horní části třeně většinou zůstávají světle zbarvené až do dospělosti. Bělavé šupinky na třeni mladých plodnic po doteku rychle tmavnou. Na bazalní části třeně, která je více nebo méně pokryta bělavou plstí, se někdy vyskytují modré, modrozelené nebo nazelenalé skvrny.

Dužnina

je bílá nebo bělavá, na řezu nejdříve nabíhá do špinavě růžova potom(cca10min. )silně tmavne do špinavě šedofialova nebo špinavě šedohněda a nakonec šedočerna. Chuť je mírná, příjemná, vůně nenápadná.

Mikroskopické znaky

výtrusný prach je hnědý. Výtrusy jsou 12-19x3-4μm velké, hladké, protáhle vřetenovité, z bočního pohledu s více nebo méně zřetelnou suprahilární depresí.

Biotop

běžný druh, roste roztroušeně pod osikami v listnatých a smíšených lesích i mimo les, ve stromořadích u cest a v osikovém mlází na bohatých i písečných půdách.

Kdy roste

červen až říjen

Možnost záměny

Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) mající od mládí na třeni černé šupiny, nemá tak červený klobouk a roste pod břízami, je jedlý.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum Pilát & Dermek), rostoucí pod smrky, rovněž jedlý.
Křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum) (Bull. ) Gray, který má tmavší klobouk, rezavě hnědé šupiny a roste pod osikami a duby. Je jedlý.
Křemenáč borový (Leccinum vulpinum Watling) který roste pod borovicemi a je jedlý.

Vědecká/lidová synonyma

Boletopsis rufa (Schaeff. ) Henn.
Boletus aurantiacus Bull.
Boletus aurantiacus var. rufus (Schaeff. ) Mérat
Boletus rufus Schaeff.
Boletus scaber var. aurantiacus (Bull. ) Opat.
Boletus versipellis var. aurantiacus (Bull. ) Vassilkov
Krombholzia aurantiaca (Roques ex Bull. ) Gilbert
Krombholziella aurantiaca (Bull. ) Maire
Krombholziella rufa Schaeff. ex Alessio
Leccinum populinum M. Korhonen

Význam

je to výborná jedlá houba vysoce ceněna praktickými houbaři.

Literatura a zdroje

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 175.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 758, 759.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 296, 298.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 355, 356.
Hřibovité houby-Autor:Šutara, Mikšík, Janda 2009 str. 262.