Klobouk

má 6-12 cm v průměru, dosti masitý, v mládí kuželovitě zvoncovitý, později sklenutý, ve stáří často plochý, uprostřed s hrbolem. V mládí je obalený bílou plachetkou, později je lysý nebo pokrytý útržky plachetky. Barvy jsou značně proměnlivé, od olivově zelené až okrově šedá na středu většinou hnědé. Od mládí má okraj až do poloviny hřebenitě rýhovaný a světlejší.

Hymenofor

Lupeny bílé, husté u třeně volné, ostří je hladké a k okrají tmavěji šedě zbarvené.

Třeň

Třeň 5 - 20 cm vysoký 0, 5 – 2 cm tlustý, v mládí plný, ke staru dutý světle šedohnědý nebo se žlutavými skvrnami, jakoby žíhaný, směrem nahoru ztenčený, k bázi ztlustlý, s hlubokou v půdě položenou cípatou pochvou, která po poranění červená a někdy ji tvoří pouze fragmenty.

Dužnina

Dužnina bílá, tenká, na středu silnější, vodnatá, křehká a neměnná. Chuť příjemná, bez vůně.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach bílý. , výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní. Velikost výtrusů je 11-16 x 9, 5-13 µm.

Biotop

v jehličnatých, ale i v listnatých lesích. Upřednostňuje hlavně buky, smrky, jedle a borovice. Najdeme ji jednotlivě nebo ve skupinách. Upřednostňuje ale hlavně přirozené porosty smrčin a kleče v horských stupních. Vyskytuje se v lesích celého mírného pásu, jeho výskyt byl zaznamenám i v Kanadě, Ontario. Hlavním centrem výskytu však je Evropa, kde je nejvíce hojná ve středomořských oblastech, na Skandinávském poloostrově a také ve střední Evropě.

Kdy roste

červen až říjen

Možnost záměny

Muchomůrka pošvatá f. olivovězelená (Amanita vaginata f. olivaceoviridis) má zelenavý až olivový odstín klobouku, je jedlá.
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) – jedlá.
Muchomůrka oranžová (Amanita fulva) má klobouk oranžovohnědý nebo červenohnědý, je jedlá.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.
Muchomůrka žlutoolivová (Amanita battarrae) - u ní po poranění pochva červená. Je jedlá.

Vědecká/lidová synonyma

Amanita inaurata var. umbrinolutea Gillet, 1874
Amanita umbrinolutea Secr.
Amanita umbrinolutea (Secr. ex Gillet) Bertill. , 1910
Amanita umbrinolutea var. flaccida D. A. Reid, 1987
Amanita vaginata var. battarrae (Boud. ) E. -J. Gilbert, 1918
Amanitopsis battarae Boud. , 1902
Amanitopsis battarrae Boud.
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) E. -J. Gilbert, 1928
Amanitopsis umbrinolutea (Gillet) Courtec. , 1986
Amanitopsis vaginata var. umbrinolutea (Secr. ex E. -J. Gilbert) Wasser, 1988

Význam

je sice jedlá, ale obsahuje hemolyziny, které rozpouštějí červené krvinky, vyžadují delší tepelnou úpravu a nehodí se k sušení.

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 55.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 215.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 640.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 146.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 150.