Plodnice

Hřibovité.

Klobouk

(50)-80-140(-180)mm široký, zprvu polokulovitý, potom dlouho klenutý, nakonec až poduškovitý, světle až sytě hnědý, bez naoranžovělého, narezavělého nebo načervenalého odstínu, v mládí olemovaný přívěskatou, nepravidelně cípatou blankou přesahující 2-4(6)mmpřes okraj klobouku.
Později tato blanka postupně mizí. Povrch klobouku je mírně plstnatý, ve stáří více či méně olysalý, za vlhka slabě lepkavý.

Hymenofor

Rourky jsou v dospělosti až 25mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, téměř volné, bílé nebo nahnědlé, na řezu tmavnoucí.
Póry jsou drobné, okrouhlé, ve všech vývinových stádiích stejně zbarvené jako stěny rourek, to znamená že u mladých a dospívajících plodnic jsou bílé nebo bělavé, teprve v dospělosti a ve stáří získávají světle nahnědlý nebo našedlý nádech-po otlačení nejdříve nabíhají do špinavě šedorůžova a potom tmavnou do šedofialova nebo černa.

Třeň

Je protáhlý, 70-160(-200) x 15-30(-35)mm velký, téměř válcovitý, v horní části trocu zúžený, na povrchu bílý nebo bělavý, hrubě šupinkatý. Šupinky na třeni jsou v mládí bílé nebo bělavé, teprve později během dalšího růstu plodnice postupně mění svou barvu do okrova nebo šedookrova, někdy nakonec až do tmavohněda. Světlé šupinky na třeni mladých plodnic po otlačení rychle tmavnou. Na bazální části třeně, která je více či méně pokryta bělavou plstí, se někdy vyskytují modré, modrozelené nebo nazelenalé svrny.

Dužnina

Je bílá nebo bělavá, na řezu nabíhající nejdříve do špinavě růžova, potom do špinavě šedofialova nebo hnědošeda a nakonec do šedočerna, podobně jako u křemenáče osikového pravého. V bázi třeně se dužnina pomalu zbarvuje do modra nebo zelenomodra a potom do zelena.
CHuť je mírná.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach je hnědý.

Biotop

Vyskytuje se stejně jako typická varieta (křem. osikového), tvoří ektomykorhizu s osikou.

Další zajímavosti a postřehy

Plodnice křemenáče osikového hnědého se na svém stanovišti často objevují opakovaně po mnoho let.