Plodnice

Klobouk

Nepásovaný, 20 - 55 (70 mm), nejdříve sklenutý s podehnutým okrajem, později rozložený, vmáčklý, ale na středu často s malým hrbolkem. V době zralosti až nálevkovitý, s jemně vroubkovaným okrajem. Pokožka klobouku je jen nesnadno slupitelná nejdříve tmavě cihlová či skořicová, později světlejší, nejčastěji pleťově hnědavá, se světlejším okrajem. Povrch je matný, většinou suchý a lysý, za mlada hladký, později jemně hrbolkatý až vrásčitý.

Hymenofor

Lupeny 3 - 4, 5 mm vysoké, některé vidlené, středně husté, ke třeni široce přirostlé nebo krátce sbíhavé. Nejprve bělavé, později okrové až hnědavé (a popraškem světlejších výtrusů) s rezavěhnědým a skvrnitým ostřím ve stáří. Poraněním světle hnědnou.

Třeň

3 - 6, 5 x 0, 4 - 1, 5 cm, válcovitý, zprvu plný, v dospělosti dutý, v mládí jemně ojíněný, světle máslový, později hnědý až skořicový, na bázi často bíle pýřitý.

Dužnina

Středně pevná až měkká, světle máslová až krémová, pod pokožkou klobouku hnědavá, v bázi třeně, červenohnědá. Chuť mírná, někdy po chvíli nahořklá. Vůně se uvádí jako mírně ploštičná nebo také po bedle hřebenité (Lepiota cristata).

Mléko je vodnatě bělavé, nepříliš hojné, barvu časem nemění a chuť je udávána jako z počátku mírná, později mírně svíravá až silně palčivá (nejspíše podle chuťových dispozic příslušného autora).

Biotop

V listnatých a smíšených lesích od nížin až do hor, zejména na kyselých až mírně zásaditých půdách pod buky, výjimečně snad i ve vazbě na jiné dřeviny. V Pahorkatinách hojný.

Význam

Jedlý, ale nepříliš chutný druh, vhodný nanejvýše do směsí. V některých atlasech je udávám jako nejedlý.

Literatura a zdroje

http://www.myko.cz/myko-atlas/Lactarius-subdulcis/

Radomír Socha, Jiří Hák, Jiří Kovač, Aleš Vít: Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha 2015

Ladislav Hagara (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha