Klobouk

má v průměru 3-15 cm. V mládí zpočátku téměř kulovitý, pak polokulovity až sklenutý, poté polštářovitý a ve stáří někdy až téměř plochý, občas s tupým hrbolem uprostřed. Barevně bývá dost proměnlivý, citronově žlutý, zlatožlutý, zlatohnědý až oranžový. Pokožka klobouku je za vlhka pokryta silnou vrstvou průhledného, někdy až žlutavého slizu, za sucha je klobouk lesklý a hladký. Oloupatelný je v mládí a za vlhka téměř celý klobouk, ve stáří je loupatelný zpravidla do poloviny, za sucha téměř vůbec.

Hymenofor

rourky jsou 6-11 mm dlouhé, v mládí světle žluté, poté šedožluté, ve stáří až olivově žluté, sbíhající se na třeň. Póry jsou v mládí zakryté běložlutým závojem, kruhové, někdy slabě elipsovité, v dospělosti pak hranaté, stejné barvy jako rourky. Poraněním nebo pomačkáním dostávají špinavě žlutou až hnědou barvu.

Třeň

je 45-120 mm dlouhý a 10-25 mm široký, válcovitý nebo směrem k bázi trochu kyjovitý, plný, za vlhka slizký. V horní třetině třeně bývá prsten jako zbytek vela, za sucha bývá i bez prstenu. Barva je nad prstenem citrónově žlutá až zlatožlutá, pod ním žlutohnědá až hnědá. Třeň je v dolních dvou třetinách plstnatě skvrnitý až vláknitý.

Dužnina

je žlutá, měkká, jakoby máslová, ve třeni hlavně v dospělosti jakoby vláknitá. Na řezu klobouku dostává růžovofialový odstín, nemodrá, ve třeni trochu zelená. Chuť je lahodná občas mírně nakyslá, jakoby ovocná. Vůně příjemná, ovocná nebo pryskyřičná, někdy hřibovitá.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou válcovité, žluté nebo bledě žluté, 10-12 x 3-4 μm. Výtrusný prach je hnědý, někdy až olivově okrový.

Biotop

roste v lesích všech typů pod modříny nebo v jejich blízkosti, na holém jehličí nebo v trávě, jednotlivě nebo v menších trsech, obyčejně ve více jedincích ve skupině. Roste hlavně pod modřínem opadavým na prosvětlených stanovištích, na okraji lesa nebo podél cest. Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule, všude tam, kde jsou přirozené modřínové porosty, ale i mimo tento areál, kde byly modříny uměle vysazeny.

Kdy roste

od června do listopadu

Možnost záměny

Klouzek zrnitý může být zaměněn snad jen s jinými jedlými druhy klouzků jako je např. velmi podobný a taktéž pod modříny rostoucí je klouzek slizký (Suillus viscidus), který však má klobouk i třeň v odstínech šedé barvy. Velmi podobný je také klouzek tridentský (Suillus tridentinus), který však má klobouk a rourky spíše oranžové až oranžovoskořicové barvy.

Vědecká/lidová synonyma

Boletinus grevillei (Klotzsch) Pomerl.
Boletopsis elegans (Schumach. ) Henn.
Boletus annularius Bolton
Boletus elegans Schumach.
Boletus grevillei Klotzsch
Ixocomus elegans f. badius Singer
Ixocomus flavus var. elegans (Schumach. ) Quél.
Ixocomus grevillei (Klotzsch) Vassilkov
Suillus elegans (Schumach. ) Snell
Suillus grevillei f. badius (Singer) Singer

Význam

Všestranně použitelný, velmi chutný, nehodí se k sušení. Vyskytuje se a žije v symbióze s modříny. Často roste společně se slizákem skvrnitým (Gomphidius maculatus).

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 50.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 144.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 678, 688, 736, 737.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 366.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 277.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 216.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 220.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 118.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 72, č. 8-10 str. 159, 160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 105 barev příl. 3/5 .
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 55.