Klobouk

Klobouk dosahuje 30-80 (120) milimetrů, nejprve je žaludovitý až kuželovitý, v dospělosti zvonovitý, ve stáří plochý s tupým hrbolem na temeni. Okraj má nejprve podvinutý, se třeněm spojený bělavou pavučinkou, později bývá laločnatý. Pokožka klobouku je zprvu jemně plstnatá a bělavá, později získává slámový odstín a nakonec cihlově červená a od okrajů rozpraskává. Během růstu mohou být na temeni patrné jemné bělavé zbytky vela.

Třeň dosahuje 30-100 × 7-20 milimetrů, má válcovitý tvar, směrem dolů více či méně rozšířený. Povrch je zprvu bělavý, později se od báze barví okrově a nabíhá červeně. Třeň dosahuje 30-100 × 7-20 milimetrů, má válcovitý tvar, směrem dolů více či méně rozšířený. Povrch je zprvu bělavý, později se od báze barví okrově a nabíhá červeně. Dužnina je bělavá, slabě červená. [1]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Hymenofor

Lupeny jsou v mládí bělavé, později se barví do naolivověle hnědé, otlačením červenají. Ostří mají bělavě brvité.

Třeň

Třeň dosahuje 30-100 × 7-20 milimetrů, má válcovitý tvar, směrem dolů více či méně rozšířený. Povrch je zprvu bělavý, později se od báze barví okrově a nabíhá červeně.

Dužnina

Dužnina je bělavá, slabě červená.

Mikroskopické znaky

Výtrusy dosahují 10-14 × 5, 5-7, 5 mikrometrů.

Biotop

Roste pod listnatými stromy v lesích i mimo les. Obvykle pod lipami a lískami, ale také pod habry, duby a buky. Preferuje výživnější půdy se zvýšeným obsahem vápníku. Podle českého mykologa Františka Šmardy, který ověřil půdní reakci na sedmi lokalitách, roste hlavně na neutrálních až alkalických substrátech, méně na půdách mírně kyselých jen vzácně na půdách kyselých. Vyskytuje se i na synantropních stanovištích, kam se vápník dostal druhotně (obvykle ze stavebních materiálů), například v parcích, zahradách nebo v bezprostředním okolí starších staveb jako kostely, hřbitovní zdi, hrady a podobně. Objevuje se od května do července, vrcholu dosahuje fruktifikace v červnu. Za vhodného počasí může vyrůst i na podzim. Preferuje teplejší oblasti nižšího stupně pahorkatin, může se ale objevit i v podhůří (Šmarda publikoval nález z 800 m n. m. ). Pilát ji uvádí mezi druhy teplomilných lesů na půdách vápenatých, xerotermních dubohabrových hájů na vápencích, vysokých doubrav na půdách písčitých a hlinitých a nakonec také v rámci druhotných smíšených lesů na půdách nevápenatých (konkrétně v rámci moravských teplých středně vlhkých dubin acidofilního charakteru).

Kdy roste

Květen - červenec

Možnost záměny

Houbaři si mohou zaměnit mladé plodnice této houby za jedlou, ve stejné době rostoucí čirůvku májovku (Calocybe gambosa). Rod Inocybe zahrnuje velké množství podobných, těžko odlišitelných druhů, z nichž většina obsahuje alkaloid muskarin.

Další zajímavosti a postřehy

Je považována za čtvrtou nejjedovatější houbu světa (po muchomůrce zelené, pavučinci plyšovém a závojence olovové). Byl zaznamenán hojný výskyt právě této houby v léčebném středisku v Bohnicích.

Význam

Smrtelně jedovatá, obsahuje alkaloid muskarin. Otrava se projeví do půl hodiny po požití celkovou nevolností provázenou vyměšováním velkého množství slin, zvracením, průjmy a křečemi. Dalšími projevy otravy jsou poruchy srdeční činnosti, celková slabost, poruchy vidění a nakonec mdloby a potíže s dýcháním, které mohou vést až k zástavě dechu. Charakteristické je nápadné zúžení zorniček. 40-50 gramů je již smrtelná dávka.

Literatura a zdroje

cs. wikipedia.org
Houby Průvodce přírodou Ewald Gerhardt