Plodnice

Poměrně robustní a celkem snadno určitelný vzácný a chráněný druh.

Klobouk

50 - 200 mm široký, v mládí polokulovitý, bělavý, později klenutý, někdy až plochý, světle až olivově hnědý, pokrytý šedostříbrnou plstí která často u starších plodnic a za deštivého počasí mizí. Pokožka klobouku na otlačených místech růžoví, nebo hnědne.

Hymenofor

Rourky jsou 5 - 20 mm dlouhé, u vrcholu třeně stlačené, nejprve živě citronově žluté, postupně tmavnoucí, ve stáří pak až s olivovým nádechem, na řezu a po otlačení modrající, nebo modro zelenající.
Póry jsou okrouhlé, drobné, nejprve stejně zbarvené jako rourky, ve stáří postupně až okrové, po otlačení poměrně silně modrající.
Výtrusný prach je hnědo olivový.

Třeň

50 - 150 x 30 - 60 cm, v mládí vejčitý, později kyjovitý, na bázi zaoblený, žlutý až žlutooranžový, ve vrchní části pokrytý výraznou žlutou síťkou, ve spodní části se nachází červená prstencovitá zóna, která není vždy výrazná, někdy se jeví jen jako načervenalé skvrny. Povrch třeně na otlačených místech modrá.

Dužnina

Citronově žlutá, v bázi třeně karmínově červená, na řezu silně modrá. Cuť i vůně nenápadná, slabě houbová. Tenká vrstva dužniny pod pokožkou klobouku mění na řezu barvu na hnědorůžovou.

Důležité určovací znaky

Tento druh se vyznačuje jemnou šedostříbrnou plstí na hnědém povrchu klobouku, výraznou síťkou na horní části povrchu třeně, která může zasahovat až k bázi, karmínově červenou dužninou v dolní části třeně, která v mnoha případech tvoří charakteristický načervenalý pás i na jeho povrchu, modráním dužniny a růstem v teplých listnatých lesích na vápenitém podkladu.

Mikroskopické znaky

Výtrusy 10-17 x 4, 6-6, 5 μm velké, vřetenovitě elipsoidní, hladké, s mělkou suprahilární depresí. Pokožka klobouku je tvořena vláknitým trichodermem s 4-9 μm širokými hifami, které jsou někdy pokryty tenkým gelatinózním obalem.

Biotop

Tento nádherný druh vyhledává většinou vyhřátá stanoviště ve vzrostlých teplomilných dubohabřinách, především na jejich jižně až jihozápadně orientovaných okrajích, vzácněji i na odvrácené a chladnější straně s bazickým, především vápenitým podkladem - vyhýbá se kyselým půdám a oblastem nad 500 m nad mořem.
Na některých lokalitách je nacházený pod buky, ale i na hrázích a březích rybníků. Většinou roste společně s jinými vzácnými teplomilnými druhy hřibů.

Kdy roste

"Fechtneráčka" najdeme velice vzácně od druhé poloviny června, do první poloviny září, v některých letech za teplého babího léta (např. 2011) fruktifikuje i v druhé polovině září. Hlavní období výskytu je červenec a srpen. Roste jednotlivě, ve skupinách, vzácněji i ve srostlicích o více jak deseti plodnicích.

Možnost záměny

Podobný je hřib plavý (Boletus impolitus), který však má povrch třeně pokrytý žlutavými vločkami, nikdy ne síťkou, navíc jeho dužnina nemodrá a má více či méně intenzivní karbolový zápach, povrch klobouku u hřibu plavého je lysý bez šedostříbrné plsti. Hřib medotrpký (Boletus radicans) má dužninu v bázi hladkého třeně barvy hnědé, pouze jemnou - často chybějící síťku, jinou strukturu pokožky klobouku a hlavně velice nepříjemnou chuť.

Další zajímavosti a postřehy

Hřib Fechtnerův byl pojmenován podle preparátora Botanického ústavu Univerzity Karlovy v Praze Františka Fechtnera, který tento hřib sbírával v třicátých a čtyřicátých letech minulého století v oblasti Českého krasu - ze kterého byl poprvé popsán.

Vědecká/lidová synonyma

Slovenský název: Hríb striebristý

Význam

Je jedlý, ale zákonem chráněný druh, podle vyhlášky č. 395/92 Sb. je zařazen do Červené knihy jako kriticky ohrožený druh. . . . . Při nalezení je dobré kontaktovat nejbližší mykologické pracoviště, popř. administrátora těchto stránek, aby se lokalita řádně zaevidovala a mohl se tak sledovat do budoucna jeho výskyt. Nalezené plodnice je dobré zamaskovat před "houbořezy".

Literatura a zdroje

Velký atlas hub - Hagara, Antonín, Baier