Plodnice

Drobné kulovité či hruškovité plodničky mají průměr ca do 4 mm a jsou neseny až 8 mm vysokým pseudotřeněm. Povrch je z počátku bělavý, matný, krytý jemnou síťovitou okrovkou jejíž oka jsou rozlišitelná až při velkém zvětšení. Později síťka řídne, až na povrchu zůstává viditelná jen prachovitě se rozpadající (název) masa okrově hnědých až hnědočerných výtrusů.

Dužnina

Zasychající plodničky voní po maggi.

Mikroskopické znaky

Hyfy jsou ca 3µm v průměru, řídce septované s přezkami. Basidie jsou podélně rozdělené, každá buňka basidie produkuje sporu podobně jako metabasidie rzí a snětí. Basidiospory jsou kulovité až mírně eliptické, 4 až 7µm v průměru.

Biotop

Roste na starší borce živých i mrtvých stromů, často na kořenových vývratech. Zdaleka nejčastějším hostitelem je buk, ale nalezen byl prachovečník i na celé řadě dalších druhů dřevin (habr, jilm, javor, dub, bříza, líska, trnka, vrby, topoly, lípa, vzácně i smrk), ale také na starých plodnicích chorošů (Fomes, Ganoderma, Inonotus).

Možnost záměny

Ten kdo prachovečník ještě vůbec nezná, většinou jej zprvu považuje za hlenku (např. rodu Badhamia). Jinak je záměna nepravděpodobná.

Další zajímavosti a postřehy

Prachovečník systematicky spadá do basálního kladu stopkovýtrusých hub, přibližně mezi sněti a rosolovky. To znamená do poměrně brzy se oddělivších skupin basidiomycetů (nehezky řečeno "primitivní skupina"). Proto má basidie podélně rozdělené a každá buňka produkuje jednu sporu.

Význam

Nevýznamná dřevokazná houba. Větší pozornost patrně zasluhuje proto, že byl zařazen do Červeného seznamu mezi ohrožené druhy (EN).

Literatura a zdroje

http://mushroomobserver.org/name/show_name_description/1193

http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/ostatni/item/1017-phleogena-faginea

Hagara L, Antonín V. 2014. Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha.