Klobouk

má 5 - 15 cm v průměru. V mládí polokulovitý, někdy až skoro kulovitý s okrajem přitisklý ke třeni, později nízce sklenutý, v dospělosti plochý, na středu vtlačený, tlustý, suchý, nelesklý, v dospělosti políčkovitě rozpraskaný a velmi tvrdě masitý s neslupitelnou pokožkou barvy měděnkově zelené, šedozelené, olivovově okrové, místy narezavělé. Pokožka později rozpraskává v políčka a za vlhka je rosolovitá. Stářím a na slunci vybledá do žemlové, někdy až do krémové barvy. Okraj tupý, často hrbolatě rýhovaný

Hymenofor

Lupeny husté bělavé, později bledě sametové na okraji klobouku zaoblené, u třeně přirostlé, někdy skoro volné, křehké. Ve stáří a po poranění na ostří rezavě až hnědě skvrnité.

Třeň

má 2, 5 - 12 cm dlouhý, 1, 5 - 5 cm tlustý, válcovitý, pevný, bílý, vrásčitý, v mládí ojíněný, ve stáří lysý a sklípkatý, na bázi a otlakem rezavějící

Dužnina

je tvrdá, masitá, v dospělosti pórovitá, bílá, na řezu rezavějící, vůně nenápadně ovocná, chuť jemně oříšková.

Důležité určovací znaky

Pozná se jednoduše především podle zelené až modrozelené, ve stáří dosti rozpraskané pokožky klobouku.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach bílý, bledě smetanový až nažloutlý. Výtrusy elipsoidní, bezbarvé, amyloidní, s bradavčitou až síťovitou ornamentikou, velikosti 6-10 x 5-8 µm.

Biotop

dubo-habrové háje, lesy a druhotné smíšené lesy na nevápenatých půdách v trávě v prosvětlených listnatých lesích zejména doubravy a březiny, někdy i v jehličnanech a to zejména v jedlových lesích. Upřednostňuje březové hájky a smíšené lesy s převahou bříz, dubů nebo buků a mající kyselé podloží.

Kdy roste

červen až říjen

Možnost záměny

Díky políčkově rozpukané pokožce klobouku patří mezi několik málo poměrně snadno identifikovatelných druhů holubinek. Nezkušený houbař si ji může poplést snad jen s jinými zelenými holubinkami, pozor však na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides).

Další zajímavosti a postřehy

V Babickým lese(PV)je hojně nacházím v mladším bukovém lese s příměsí lípy.

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus virescens Schaeff.

Význam

Oblíbená, velmi chutná, vhodná k úpravě za čerstva i k nakládání do octa.

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 97.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 107.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 366, 783, 784.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 319, 320.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 212, 213.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 246.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 25.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 196, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 76.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 64, 75, č. 8-10 str. 159, 160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 65, 78, 102 (příloha 86/168).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 sre. 85, 86.