Klobouk

má v průměru 5 - 20 cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý až černohnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý.

Hymenofor

Rourky jsou žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná. Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají.

Třeň

je zprvu vejčitý, pak soudkovitý až kyjovitý, 6 - 15 cm vysoký a 20 - 40 mm tlustý, skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed pak na žlutém podkladu červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením ihned modrá. Třeň nemá síťku.

Dužnina

je pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá, na vzduchu ihned modrá, později se odbarvuje do šeda. Modré zbarvení při vaření mizí. Má příjemnou vůni a mírnou chuť.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou 10-18 x 5-7 μm, vřetenovité, barvy olivově žluté.

Biotop

roste především ve smrčinách, ale i bučinách na nevápenných, kyselých půdách. Na vysočině ho Kápo nachází v čisté jedlině nebo ve smíšených lesích s příměsí jedle, ale zdá se že v teplomilnějších lesích roste i pod duby. V horách a podhůřích je jeho výskyt častější. Je to jeden z prvních hřibů, se kterým se můžeze setkat již počátkem května.

Kdy roste

Roste od května do října.

Možnost záměny

Hřibu kováři je nejvíce podobný hřib koloděj, který má obvykle světlejší klobouk, a hlavně nápadnou síťku na horní polovině třeně. Za syrova a polouvařený je taktéž mírně jedovatý. Vzdáleně podobný je hřib Quéletův, který má olivově hnědý, oranžově až cihlově červený klobouk, póry jsou také oranžové a na třeni má černohnědé zrnité šupinky a na bázi je karmínově červený. Roste v teplejších listnatých lesích a je jedlý. Dále pak hřib kavkazský, který se liší tím, že na třeni pod kloboukem má síťku která směrem k bázi přechází v tečkování.

Další zajímavosti a postřehy

Vzácně se vyskytují i albíni, kteří nevytvářejí červeně zbarvené rourky. Takto odlišní jedinci bývají někdy označováni jako hřib kovář odbarvený (Boletus luridiformis var. discolor (Quél. ) Krieglst. )V Houbách Československa od Alberta Piláta z roku 1969 je ještě Hřib kovář uváděn jménem Hřib koloděj.

Vědecká/lidová synonyma

Boletus erythropus Krombh.
Boletus erythropus Pers.
Boletus luridiformis Rostk.
Boletus luridus var. erythropus Fr.
Boletus luridus var. erythropus (Pers. ) Fr.
Boletus miniatoporus Secr.
Tubiporus erythropus Kallenb.
Tubiporus erythropus (Fr. ) Maire

Význam

je jedlý a dobrý, ale je nutná delší tepelná úprava, syrový nebo nedovařený může vyvolat trávící potíže. Není vhodný k sušení.

Literatura a zdroje

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 685, 726, 726, 727, 784
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 345, 346, 350
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 270, 271.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 224.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 210.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 30, 194.