Plodnice

Plodnice houby bývají chorošovitého, miskovitého či lasturovitého tvaru, vypouklé směrem vzhůru a bočně přirostlé ke dřevu; široké jsou 2—10 cm. Plodnice mají nápadnou chrupavčitou konzistenci, jsou výrazně pružné, někdy průsvitné, na omak gumovité až rosolovité, za vlhka až lepkavé, z vnitřku lysé, z vnější strany mohou být lehce pýřité, zejména na vnitřní straně žilnatě zprohýbané. Barva přechází od červenohnědé ke kaštanově hnědé, vnitřní (spodní) strana může být světlejší. Plodnice rostou zpravidla ve skupinách vedle sebe a nad sebou.

Biotop

po vydatném dešti na mrtvém dřevě listnáčů jako jsou duby, jasany, javory, buky, akáty, atd. Upřednostňuje především černý bez a vápenitou půdu.

Kdy roste

Houba u nás roste velmi hojně, a to po celý rok, včetně zimy.

Možnost záměny

Bolcovitka střevovitá (Auricularia mesenterica) která má povrch hrbolkatý, chlupatý a pruhovaný, je jedlá.
Rosolovka listovitá (Tremella foliacea) která vytváří velké shluky tenkých mozkovitě zprohýbaných a laločnatých, rosolovitých plodnic. Roste hlavně na dubech, bucích a břízách. Je nejedlá.
Černorosol uťatý (Exidia truncata) který má hnědočerné až černé plodnice a je též nejedlý.
Rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum), který má plodnice bělavé až hnědavé, jsou tenčí a mají ostny. Je jedlý.

Další zajímavosti a postřehy

Je to tak zvaná „černá houba“. Používala se k léční nemocí nosních, očních a krčních otoků. Zelené, řasami porostlé plodnice nesbíráme. Vzácně se setkáme i s jejím albínem, který je označován jako odrůda mléčná, var. lactea. Rozmnožuje se jednodušším bipolárním mechanismem který má vyvinut. V současné době pozorujeme u této dřevní houby zvýšenou aktivitu růstu. Pěstuje se i uměle na infikovaných špalcích listnatých dřevin. Žije saprotrofně a snad i parasiticky na dřevě listnatých stromů.
Je vhodná k sušení.

Vědecká/lidová synonyma

Auricularia auricula (Hook. f. ) Underw.
Auricularia auricula-judae var. lactea Quél.
Auricularia auricularis (Gray) G. W. Martin
Auricularia sambucina Mart.
Exidia auricula-judae (Alb. & Schwein. ) Fr.
Gyraria auricularis Gray
Hirneola auricula (L. ) P. Karst.
Hirneola auricula-judae (L. ) Berk.
Hirneola auricula-judae (Bull. ex St. Am. ) Berk.
Hirneola auricula-judae var. lactea (Quél. ) D. A. Reid

bezovka ucho Jidášovo
= boltcovitka bezová
= ucho Jidášovo

Význam

Použitelná zvláště do polévek, masitých pokrmů nebo rizota. Velmi dobré je v hovězí polévce. Je příbuzná s asijským druhem bolcovitkou chlupatou (Auricularia polytricha), který je nepostradatelný v čínské kuchyni, kde je ceněna i pro své údajně léčebné účinky. Je to tak zvaná „černá houba“. Používala se k léční nemocí nosních, očních a krčních otoků. Zelené, řasami porostlé plodnice nesbíráme. Vzácně se setkáme i s jejím albínem, který je označován jako odrůda mléčná, var. lactea. Rozmnožuje se jednodušším bipolárním mechanismem který má vyvinut. V současné době pozorujeme u této dřevní houby zvýšenou aktivitu růstu. Pěstuje se i uměle na infikovaných špalcích listnatých dřevin. Žije saprotrofně a snad i parasiticky na dřevě listnatých stromů.
Je vhodná k sušení.

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 149.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 32.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 95, 100, 101, 782, 784.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 118, 119, 121.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 53.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 88.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 43, 44.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 60.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 268.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 212.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44, 60.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 69, 187, 218, 238, 239, 251.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 269.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 62, č. 8-10 str. 160, rok 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 39.