O houbách

Penízovka sametonohá
Flammulina velutipes (Curt.) Sing.

Založil: fáfa(m) | Zařazení: jedlé | Rozšíření: velmi hojné | Upravit

Penízovka sametonohá
Autor fotografie: fáfa

Klobouk

je 2-10 cm v průměru, sklenutý až plochý, hladký, pružně masitý, za vlhka slabě lepkavý až slizký, na okraji slabě rýhovaný, žlutý s oranžově až červeně hnědým středem, bývá i kaštanově hnědý. Okraj ostrý, v mládí lehce podvinutý v dospělosti slabě prosvítavě rýhovaný.

Hymenofor

Lupeny v mládí barvy bílé až světle oranžově nažloutlé, krátce připojené, u třeně zaoblené, později světle žlutavé, dosti řídké

Třeň

je 2-10 cm vysoký, 0, 2-1, 5 cm tlustý, válcovitý, často stlačený, dutý, dole zúžený, nekořenující, tuhý, rozmanitě zprohýbaný, jemně sametový, bez prstenu, nahoře světlý až žlutý, dole červený až červenohnědý.

Dužnina

je tenká, žlutavá, pevná, pružná, ve stáří pak houbovitá a vodnatá, ve třeni tvrdě vláknitá a ohebná, chuti jemné oříškové, vůně příjemná ovocná, později kořeněná, která nastává i při vaření.

Mikroskopické znaky

Výtrusný prach bílý až nažloutlý, výtrusy elipsoidní, 7-10 x 3, 5-6 µm velké.

Biotop

Vyrůstá v hustých trsech na odumírajících, ale často i živých listnatých stromech. Najdeme ji na kmenech, větvích nebo pařezech hlavně maďálů, vrb a topolů, ale taky na olších, jasanech, akátech i jabloních. Její růst zastaví jen velký mráz (-10 °C). Upřednostňuje bázi listnáčů, především buků.

Kdy roste

Výskyt říjen až duben.

Možnost záměny

Nemůžeme ji zaměnit za žádnou jedovatou houbu. Snad jen upozorníme na již uvedenou hořkou třepenitku svazčitou. Růstem v trsech a trochu i zbarvením sejí také podobá jedlá a velmi dobrá opeňka měnlivá, která má na třeni šupinky a na klobouku typický tmavší pruh.

Další zajímavosti a postřehy

24. 11. 2014 21:27, b. gun(m)
No, striktně vzato, ne všechno, co je určováno jako penízovka sametonohá, je skutečně penízovka sametonohá. Přesné určení není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Roste u nás totiž několik druhů, které jsou si velmi podobné. Pokud se vynechají dva druhy rostoucí na zemi - penízovka luční (Flammulina ononidis Arnolds 1977) vyrůstající z kořenů jehlice trnité (Ononis spinosa), a penízovka letní (Flammulina fennae Bas 1983) vyrůstající ze zanořeného dřeva, případně silně zetlelých pařezů - tak by se u nás mohly vyskytovat až čtyři druhy rostoucí na dřevě, které jsou makroskopicky prakticky nerozlišitelné.
Běžně se u nás vyskytují dva z nich:
penízovka sametonohá (Flammulina velutipes (Curtis) Singer 1951), měla by růst především na bucích a snad na ovocných dřevinách;
penízovka pružná (Flammulina elastica (Lasch) Redhead & R. H. Petersen 1999), růst především na vrbách, méně hojně i na jiných druzích listnáčů.
Teoreticky by to pak mohly být ještě další dva druhy, jejichž areál výskytu je obvykle situován více na sever a na východ, ale nelze úplně vyloučit možnost jejich nálezu také u nás:
penízovka topolová (Flammulina populicola Redhead & R. H. Petersen 1999) s růstem především na topolech, dále na břízách, olších a údajně též jehličnatých stromech;
penízovka ruská (Flammulina rossica Redhead & R. H. Petersen 1999) s růstem na vrbách, topolech, olších a břízách.
K jejich přesnému určení (do hry vstupují navíc i možné variety, jako např. penízovka sametonohá var. mléčná (Flammulina velutipes var. lactea)) by byl potřeba mikroskop - liší se velikostí a tvarem výtrusů a pokožkou klobouku. Všechny tyto penízovky jsou výborné jedlé houby a záměna za další druhy je dosti nepravděpodobná.

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus veluticeps Cooke & Massee
Agaricus velutipes Curtis
Collybia eriocephala Rea
Collybia veluticeps (Cooke & Massee) Sacc.
Collybia velutipes (Curt. ) Kumm.
Collybidium velutipes (M. A. Curtis) Earle
Gymnopus velutipes (Curtis) Gray
Myxocollybia velutipes (Curtis) Singer
Panaeolus veluticeps (Cooke & Massee) Sacc.
Paxillus veluticeps (Cooke & Massee) Singer

Význam

Je to jedlá houba, velmi chutná, zejména v polévkách. Je cenná především tím, že roste v zimě.

Literatura a zdroje

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 78.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 266.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 428, 429, 781.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 5, 82, 90, 196.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 201.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 184.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 122.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 134.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 90.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 46, 100.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 120.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 74, 89, 92, 94, 96, 221, 223, 232, 237.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 186.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 174.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 62, 63, 77, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 39, 184, 188 (příloha47/91 a 48/92).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 193.


  • Hymenofor

  • Biotop


+ Přidat další fotografie

Seřazení podle vláken | Seřadit podle času

Penízovka a pevník, 17.02.2012 13:35, Kraken(m)

Přidám jen takovou mou zkušenost, že jsem již vícekrát našel penízovku sametonohou ve společnosti pevníku nachového.

Re: Penízovka a pevník, 17.02.2012 18:26, Forrest Run(m)

Máš recht, Kodliku, na topolovejch kládách na mladoboleslavsku je to přesně tak!


Zobrazovaný počet vláken: 10 20 30