Plodnice

tato houba je velice variabilní. nejvíce rozšiřenou variantou je určitě muchomůrka zelená, odrůda bílá, , a. phalloides var. alba což je albinoidní jedinec, tzn. že je úplně celá bílá. taková forma se lehce dá zaměnit za podobnou muchomůrku jarní - taky jedovatou. další variantou je var. umbrina, která má klobouk v různých odstínech hnědé přes olivově hnědou po zelenohnědou. poslední popsaná varieta je var. moravecii, která se liší tím, že má rýhovaný prsten a zelenou pokožku třeně a klobouku. prsten, zbytky plachetky a pochva zůstávají bílé.

Klobouk

o průměru 6–16 cm je zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený, hladký, lesklý, radiálně vláknitý, tence a měkce masitý. Zabarvení klobouku je velmi proměnlivé, od bíložlutého přes žlutozelené až po zelenohnědé. Části plachetky na klobouku většinou nezůstávají.

Hymenofor

Lupeny jsou 0, 8–1, 2 cm vysoké, bělavé.

Třeň

je dole kyjovitě ztlustlý, 7–15 cm vysoký a 0, 8–2 cm široký. Je pevný, hladký, až u starších hub dutý, bílý s málo zřetelnými zelenými šupinami. Vyrůstá z tzv. vajíčka (cípatě roztrhaná velmi tenká pochva někdy nazývaná kalich smrti) a ve své horní části má bílý visutý prstenec

Dužnina

je také bílá i když těsně pod pokožkou klobouku může být žlutozelená až hnědá, nemá výraznou vůni ani chuť, až u starších hub je vůně nasládlé (jako syrové brambory až med).

Důležité určovací znaky

Pochva, tzv. "kalich smrti" je hlavním určovacím znakem.

Mikroskopické znaky

Výtrusy jsou mírně elipsoidní o rozměrech 8–10 × 7–8 μm, hladké s tukovou kapkou. Výtrusný prach má bílou barvu.

Biotop

Preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Doprovází především duby, ale také habry a buky. Vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích.

Kdy roste

vyskytuje se na severní polokouli v lesích mírného pásma především Asie a Evropy, ale také v na severu Afriky. Údajně byla zavlečena do Austrálie a Severní Ameriky. Má ráda především teplejší oblasti s vápencovým podložím v dubovém, bukovém či habrovém lese. Roste především v čistých bučinách a dubinách, nejvíce a nejčastěji v dospělých, starých, dokonce jí lze nalézt i ve velmi suchém období, kdy dlouho nepršelo a bylo teplo, roste od pahorkatin až do hor. Vzácně roste i v jehličnatých lesích pod borovicemi.
vyskytuje se od června až do podzimu. Nejvíce roste v červenci, srpnu, září a řijnu.

Možnost záměny

Dospělou muchomůrku zelenou je možné snadno zaměnit se žampionem, holubinkou, bedlou, zelánkou či masákem-albínem. Mladé plodnice se podobají pýchavce či prášivce. Od žampionu lze muchomůrku zelenou odlišit barvou lupenů – u žampionu jsou lupeny světle až tmavě hnědé, u muchomůrky jsou bílé. Dalším odlišným znakem muchomůrky zelené je „kalich smrti“, který u žampionu chybí. Od zelánky, holubinek či masáka-albína se plodnice muchomůrky zelené odlišují tím, že mají prsten a pochvu.

Další zajímavosti a postřehy

Viz komentáře pod popisem. . .

Vědecká/lidová synonyma

Agaricus phalloides Vaillant ex Fries, 1821
Amanita viridis Persoon, 1797 – muchomůrka zelená
Amanitina phalloides (Vaillant ex Fries, 1821) E. -J. Gilbert, 1941
Fungus phalloides Vaillant

Význam

Smrtelně jedovatá!!!