O houbách

Hlíva ústřičná
Pleurotus ostreatus

Založil: Forrest Run(m) | Zařazení: jedlé | Rozšíření: velmi hojné | Upravit

Hlíva ústřičná
Autor fotografie: Forrest Run

Období růstu: září - květen

Plodnice

Tvarem i barvou připomíná ústřice, proto H. ústřičná. Roste obvykle v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy mohou být i několikakilogramové.

Klobouk

Je jazykovitě vějířovitý, asymetrický, v mládí podvinutý, později ploše klenutý, jak se okraj narovnává, rovná se i celý povrch klobouku, zralé plodnice se pak někdy i mírně, nepravidelně zvlní a okraje se stávají ostřejšími.
Rozměry 5 - 25 cm, klobouky nad 35 cm jsou spíše výjimkou a obvykle se tvoří na tvrdém dřevu- buk, ořešák.
Pokožka klobouku je hladká, lysá, někdy s náznakem žíhání, speciálně u plodnic vyrostlých v chladu nebo v době prudkých výkyvů teplot.
Barva je velmi variabilní a záleží na množství slunečního svitu, teplotě při iniciaci primordií i samotné fruktifikaci, množství srážek, poddruhu(formě, kmenu, varietě) od téměř bílé u teplomilných kmenů "Florida" přes ocelově zeleně modrošedavou, jako je tomu u Hlívy holubí(f. columbinus) až po žlutohnědě rezavou, jako je tomu u Hlívy vrbové(f. salignus), která nicméně roste třeba i na jilmech, osikách nebo olších. dá se říci, že čím je klobouk hlívy tmavší, tím je studenomilnější a naopak, její teplomilné formy jsou výrazně světlejší, až téměř čistě bílé.

Hymenofor

Lupeny bývají relativně řídké, vysoké, "do ztracena" dalece sbíhavé na třeň. V mládí světlé, postupně přecházejí do krémově šedé barvy, vlivem zasychání nebo působením bakterióz žloutnou.

Třeň

Velmi krátký, houževnatý, 2-3 cm max. na výšku i šířku, u trsů často zcela redukovaný, postranní, bělavý, na bázi často plstnatý-chlupatý naklíčenými výtrusy nebo sekundárním myceliem.
Výjimečně se může třeň i protáhnout, hlavně u pěstované hlívy to ukazuje buď na příliš vysokou koncentraci CO2 v okamžiku nasazování zárodků plodniček nebo nedostatek světla na začátku, případně v průběhu fruktifikace.
Sbíhají na něj lupeny a na jeho bázi často vytvářejí i něco jako mozaiku-bludiště.
V literatuře se uvádí, že právě v něm je největší množství léčivých organických sloučenin houby.
Na přímou konzumaci příliš vhodný není, maximálně do guláše, nicméně dá se pokrájet na tenčí plátky a nasušit. Zkřehne a zesládne a pak se dá použít coby zdravá a chutná alternativa TV chipsů!;-)

Dužnina

V klobouku a u mladších plodnic měkká, masitě pružná, s mírnou, nasládlou chutí, která se po usušení zvýrazní, vůně svěže houbová, krémové až šedavé barvy. Směrem ke třeni postupně tužší.

Důležité určovací znaky

Dalece sbíhavé lupeny bez patrného přechodu mezi třeněm a kloboukem.

Mikroskopické znaky

Klobouky spodních plodnic bývají poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý, později i částečně jakoby vatovitý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
Výtrusný prach je téměř bílý, světle šedavý až moučně krémový. . . . nafialovělé, resp. jiné odstíny (dle barvy klobouku) popisované v literatuře jsem v něm nikdy nepozoroval.

Biotop

Roste skoro výhradně na stojících i padlých kmenech a silnějších větvích mrtvých či umírajících listnáčů, zejména buků, ořešáků, vrb, jasanů, topolů, lip, bříz , jabloní, z jehličnanů vzácně na smrku.
Preferuje stinná a vlhká místa "za větrem". . . údolí potoků a říček, stinná údolíčka mezi skalami nebo alespoň stín vzrostlého lesa.

Kdy roste

Roste od prvních chladnějších dní podzimu, kdy noční teplota klesne pod 8-10°C. . . . střídá tak Hlívu plicní-jejich výskyt je na principu spojitých nádob.
Může pokračovat i přes mírnější zimu. . . . nevadí jí obvykle ani několikanásobné přemrznutí a její mycelium neuvěřitelně dobře snáší i třeskuté mrazy-naopak svojí rozkladnou enzymatickou aktivitou je schopno samo sebe "ohřát"-kolonizace dřeva úspěšně probíhá i při teplotách okolo 4°C
Pokračuje na jaře. . . . . ustává, až když denní teploty překročí 22-25°C a noční teploty neklesají pod 10°C
Doma se dá úspěšně pěstovat v podstatě celoročně, pokud jste schopni v teplých měsících hlívu držet v místnosti do 20-22°C při 80-90% r. v. vzduchu (obvykle stačí zaigelitovat) a po dobu nasazování plodnic ji dopřát cca 10 hodin světla-i umělého a pro start fruktifikace jí uštědřit chladový šok-pod 10°C, nevadí jí ani mráz a čím je šok výraznější, tím víc nasadí primordií-pokud je šok mírnější, bude jich nasazovat sice méně, ale zato mohutnějších.

Možnost záměny

Záměna za jiné druhy je prakticky minimální a za jedovaté skoro nemožná. Další jí podobné druhy jsou také jedlé, jsou to hlíva miskovitá a hlíva dubová. Jedovatá hlíva olivová má plodnice žlutooranžové s hnědými šupinkami.

Další zajímavosti a postřehy

Jednou z mála „masožravých“ vyšších hub. Její mycelium dokáže najít a zabít háďátka i větší červovité členovce. . . . někteří autoři se zmiňují i o menších larvách dřevokazného hmyzu. . . . a prostřednictvím hyf z nich odčerpat živiny. Pravděpodobně jde o způsob, jakým si hlíva zlepšuje svoji dusíkovou bilanci.
Dá se pěstovat buď extenzivně na dřevě-čím tvrdší, tím na něm hlíva vydrží plodit delší řadu sezón, na měkčím dřevu sice nevydrží tak dlouho, ale o to rychleji začne plodit.
Na první sklizeň si ovšem i tak počkáte od 6-12 měsíců.

Nejefektivnější je její tzv. intenzivní způsob pěstování. . . . na pilinách, dřevěných štěpkách listnáčů, slámě, na kukuřičných vřetenech, pokrutinách bavlníku, řepky, slunečnice, . . . prostě všude, kde je celulóza. . . . . a můžete sklízet už za cca měsíc. . . . . podrobněji o způsobech jejího pěstování v samostatném článku-blogu, stejně tak o jejích vynikajích zdravotních účincích.
Pozor. . . někdo může mít alergii na výtrusy, hlavně při domácím pěstování.

Vědecká/lidová synonyma

Lidový název: (Lesní) Ústřice. . .

Starší vědecké názvy. . . chronologicky:

Agaricus ostreatus Jacq. , Fl. austriac. 2: 3 (1774)
Agaricus ostreatus Jacq. , Fl. austriac. 2: 3 (1774) subsp. ostreatus
Agaricus revolutus J. J. Kickx, Fl. Crypt. Flandres 1: 158 (1867)
Agaricus salignus Pers. , Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801)
Agaricus salignus Pers. , Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 478 (1801) var. salignus
Crepidopus ostreatus (Jacq. ) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Crepidopus ostreatus (Jacq. ) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821) var. ostreatus
Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 616 (1821)
Dendrosarcus ostreatus (Jacq. ) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Dendrosarcus revolutus (J. Kickx f. ) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(2): 464 (1898)
Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers. ) Pilát, Atlas Champ. l'Europe, II: Pleurotus Fries (Praha): 119 (1935)
Pleurotus pulmonarius sensu auct. ; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005)
Pleurotus revolutus (J. Kickx f. ) Gillet, Hyménomycètes (Alençon): 347 (1876)
Pleurotus salignus (Schrad. ) P. Kumm. , Führ. Pilzk. (Zwickau): 105 (1871)

Význam

Vynikající, všestranně použitelná houba -od gulášů přes držkovku, lazáně, nakládaná jako matesy/zavináče, pod maso, do omelet, mléčně kvašená, zavařovaná, dá se výborně sušit.
Pro dietáře a vegetariány -její sušina obsahuje cca 25% bílkovin v optimálním zastoupení esenciálních aminokyselin.
Receptů s hlívou jsou stovky. . . . postupně je sem budeme přidávat do příslušné "Gastronautské". . . . jak to trefně vystihl Kápo;-). . . . sekce.
Nejdůležitější jsou její imunostimulační a imunomudulační betaglukany,
Obsahuje vitamíny C, K, P, B9(kys. listovou) a hlavně B12, velmi důležitý pro vegany, protože v ovoci ani v zelenině není.
Z mikro a makroprvků obsahuje draslík, fosfor, železo, selen, zinek, měď, molybden, . . . .
Má tonifikační účinky při fyzickém i psychickém vyčerpání.
Doporučené denní preventivní množství je 5-10g sušené, resp. 50-100g čerstvé hlívy.

Literatura a zdroje

Autor popisu: Forrest run
Doplnil: Patrik Mlčoch


  • Plodnice

  • Hymenofor


+ Přidat další fotografie

Komentáře

Seřazení podle vláken | Seřadit podle času

Příspěvky do diskuse mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé. Pokud ještě nemáte vytvořený účet zaregistrujte se nebo se přihlaste.