Plodnice

Polokruhovité, bokem k substrátu přirosté, až 500 mm široké, v místě připojení 40 - 100 mm tlusté. Povrch pokrývá tenká, korkovitá, za vlhka lesklá, soustředně pásovaná a hrbolatá kůra (neověřený zdroj uvádí, že se rozpouští snadno ohněm). Za mlada je červenohnědá, později hnědočerná. Přirůstající okraj plodnic je bílý, smetanový až nažloutlý.

Hymenofor

Ústí rourek jsou max. 0, 2 mm široká, bělavá až krémová, ve stáří až hnědá

Třeň

Chybí

Dužnina

Velmi tlustá, rezavě hnědá, vláknitá, tuhá.

Biotop

Roste na spodní části odumírajících a později i mrtvých kmenů (pařezů) listnáčů, především buků. Plodnice vyrůstají většinou ve skupinách, uspořádány střechovitě i v řadách a většinou nevystupují výše, než 2 m od báze stromu.

Možnost záměny

Patrně nejpodobnější lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum) má světlejší dužninu a roste především na dubech. Velmi podobná je též l. tmavá (Ganoderma adspersum). Ta ovšem nemá lesklou krustu na povrchu klobouku.

Význam

Vzácný druh lesklokorky, která nezpůsobuje významné hospodářské ztráty (např. na rozdíl od l. pryskyřičnaté), a proto zasluhuje ochrany.

Literatura a zdroje

http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/chorose/item/2237-ganoderma-pfeifferi

Hagara L, Antonín V. 2014. Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha.