Plodnice

30 - 60 mm, nadzemní, někdy částečně zanořená v substrátu, většinou zploštělá, na spodní části může být přítomen krátký pseudotřeň. Vnější okrovka (exoperidium) je tenká, většinou do 1 mm silná, okrová, hnědavá, někdy se žlutavými až žemlovými tóny, v mládí souvislá, brzy však rozprazkávající v charakteristickou políčkatou texturu. Na rozdíl od ostatních pestřeců, u kterých se okrovka rozrušuje nepravidelně, vzniká u pestřece prášivkovitého (většinou ve střední části plodnice) otvor, který uvolňuje výtrusy. Dužina (teřich) v mládí bělavá tuhá, ale brzy černající a měknoucí, nakonec se rozpadá v masu hnědoolivového až šedočerného výtrusného prachu, který se otvorem v okrovce uvolňuje do prostředí.

Důležité určovací znaky

Při dozrávání se v okrovce vytváří otvor, podobně jako je tomu u pýchavek a prášivek, kterým se uvolňují výtrusy. Tento zjev je u pestřeců výjimečný. Na rozdíl od ostatních pestřeců je pestřec prášivkovitý většinou drobnější, je pokryt velmi slabou okrovkou (do 1 mm) a na dotek tak působí relativně měkce a nakonec dutě.

Mikroskopické znaky

Spory jsou kulovité, hnědé, 10-12, 5 μm v průměru, síťnatě ornamentované.

Biotop

Vyrůstá místy hojně ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, křovinách, zahradách a parcích, nejčastěji pod duby, lípami a borovicemi. Najdeme jej jak na písčitých, tak i hlinitých půdách. Podobně se zdá, že výrazně neupřednostňuje ani sušší, ani vlhčí stanoviště. Na rozdíl od pestřece obecného , který roste většinou na chudých půdách, upřednostňuje pestřec prášivkovitý spíše na živiny bohatší stanoviště.

Možnost záměny

V mladém stádiu může být zaměněn za jiné druhy pestřeců, zejména za pestřec bradavčitý, který ovšem mívá velmi dlouhý pseudotřeň. V dospělosti je pestřec prášivkovitý nezaměnitelný díky otvoru pro šíření výtrusů.

Literatura a zdroje

Hagara L, Antonín V. 2014. Ottova encyklopedie hub. Ottovo nakladatelství, Praha.

http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/gasteromycetes/item/176-scleroderma_bovista